Jak vybrat kvalitu skenování?

Především záleží na způsobu, jak chcete se snímky nakládat. Většině našich zákazníků stačí rozlišení takové, aby výsledný obraz vypadal dobře na počítači nebo šel tisknout v tzn. tiskové kvalitě na papír A4. Pro toto využití je třeba získat minimálně 7 milionů obrazových bodů (7 Mpx). Proto doporučujeme tato rozlišení v závislosti na velikosti snímku:

  • Kinofilm 35mm (diapozitiv i negativ) - 2400 DPI
  • Středoformát 60mm - 1200 DPI
  • Fotografie 10x15 - 600 DPI
  • A4 - 300 DPI

Pokud vám ale nejde o cenu, pro “vytáhnutí” co největšího množství informací z kinofilmu, doporučujeme rozlišení 4800 DPI. Při zvyšování rozlišení se také snižují vady skeneru samotného, jako např. šum. Navíc se při digitalizaci neurčené množství informací nepřenese, 4800 DPI by tedy mělo znamenat dostatečnou rezervu. Obdobně u fotografií doporučujeme rozlišení 1200 DPI.

Kvalita skenování se určuje v DPI (dots per inch), což značí, kolik obrazových bodů (detailů) bude oskenováno na vzdálenosti jednoho palce. Čím vyšší kvalita, tím náročnější a tedy i dražší skenování je.

Ukázka malého výřezu fotografie v různých rozlišeních - napravo je nižší rozlišení

Nyní trocha teorie. Jakého fyzického rozlišení lze vůbec na kinofilmu dosáhnout? Obecně platí, že černobílé filmy přenesou více detailů, než filmy barevné. Za ideálních podmínek, tedy při vhodném osvětlení, bez objektivu a po správném vyvolání lze na černobílém filmu dosáhnout rozlišovací hodnoty 140 čar na milimetr, což odpovídá rozlišení 3500 DPI. Reálně se lze fotoaparátem s dobrou optikou a kinofilmem dostat na hodnotu 100 čar na milimetr, tedy 2500 DPI. Většina snímků s běžným barevným filmem a fotoaparátem a obvyklým způsobem vyvolání však mají rozlišení asi 60 čar na milimetr - tedy 1500 DPI.